… aneb ze škůdce pomocníkem…

Mohlo by se zdát, že pojem rattusterapie souvisí s léčbou potkanů, s nějakým druhem jejich terapie, zlepšením jejich stavu fyzického či psychického.

Rattusterapie je však proces zcela opačný. Potkan není léčen, ale sám léčí.

Nějaká novota, ne?

Může se zdát, že jde o nový objev, protože se o této metodě začíná v současnosti poměrně dost hovořit. Pravdou ale je, že rattusterapie je v ČR praktikována již téměř 20 let.

Patří do podpůrné léčebné metody, která využívá zvířat jako prostředníků k navázání komunikace s klienty. Globálně se tato metoda nazývá zooterapie, případně animoterapie, a zahrnuje kompletně všechny možné druhy zvířat, která se dají v terapeutickém procesu využít.

Kdo to vymyslel?

Dnes již se nelze dobrat toho, kdo kdy rattusterapii vymyslel, byť o její prvenství se pár sdružení či jednotlivců uchází. Pravděpodobně některý z canisterapeutů (zooterapeuti používající jako zvíře psa) byl zároveň potkanářem a chtěl svého potkánka při terapiích vyzkoušet. Tyto případy nebyly ojedinělé, většinou však zahrnovaly celkem pasivní účast potkanů při jednotlivých terapiích. Zvířátko se ukázalo, nechalo proběhnout po klientech, případně jimi pochovat a uklidilo se do přepravky.

Využití rattusterapeutických týmů jako plnohodnotných terapeutů je záležitostí společnosti Pes A Člověk, založené v roce 2000. Rattusterapeutické týmy společnosti Pes A Člověk jsou schopny samostatně vést zooterapie bez zapojení jakéhokoli dalšího zvířecího druhu, jsou schopny klientům pomoci a jejich práce je stejně kvalitní, jako práce canisterapeutů.

Jak to působí?

Popsat celkový vliv zooterapie na lidský organizmus není záležitostí pár řádků. Shrnu-li to do pár vět, mohu říct, že využití zvířete při terapiích urychluje ozdravný proces, otevírá brány k lidským srdcím, boří hranice a usnadňuje komunikaci. Návštěva zooterapeutických týmů zároveň přináší závan svěžího vzduchu, nových informací, stejně tak přehled o čase a prostoru. Neméně důležitá je pravidelnost návštěv, empatie terapeutů a jejich koherence. Budeme-li hovořit o fyzické stránce, pak dochází k vyplavování hormonů v těle, které velmi příznivě ovlivňují nejen tělo samotné, ale i ozdravný proces, zmínit můžeme i snížení frekvence srdečního tepu, prohloubení dýchání, upravení výše tlaku krve. Často dochází ke zlepšení mezilidských vztahů, k zlepšení procesu učení, schopnosti vzájemné komunikace, vlivu na chování… rovin, kde všude může zooterapie pomoci, je opravdu velmi mnoho.

Použít lze ale jakékoli zvíře, nemusí to být právě potkan, ne?

To je pravda. Velmi dobří a zkušení zooterapeuti dosáhnout kvalitních výsledků za použití i zvířete plyšového. J Potkani ale mají hned několik výhod. První je, že jde o zvířata velice empatická, schopná vcítit se do klientů. Byť se to nezdá, touto vlastností opravdu silně konkurují psům. Druhá je, že jsou schopna velice rychle pochopit, co mají dělat, co se od nich očekává. Třetí je jejich ochotná spolupráce s lidmi. Čtvrtá je jejich schopnost bleskové regenerace – mnohdy stačí jen pár minut během terapie v přepravce a zvířátko opět ochotně nastupuje do práce. A konečně pátou výhodou je jejich skladnost a možnost využití více zvířat najednou bez větší fyzické námahy. To je opravdu veliké plus.

S potkanem se dá pracovat téměř stejně jako se psem. Je schopen volného vypuštění v místnosti, je schopen přijít na zavolání, ukázat pár triků pro obveselení, je ochoten pracovat za pamlsek, je možno použít jej na lůžkových odděleních v domovech důchodců i u aktivních dětí, je možno s ním cvičit psychiku i prohřívat dlaně a pracovat na jemné motorice.

Nemají lidé vůči potkanům předsudky?

Ano, předsudky přetrvávají. Ale ne u klientů.

Je obvyklé, že když nabídneme některému zařízení docházení rattusterapeutického týmu, tak se jeho zástupci podiví a jsou velmi skeptičtí. Hned při první návštěvě na reakcích klientů sami zjistí, že potkani jsou skvělými pomocníky.

Co se týká klientů, ze zkušenosti mohu potvrdit, že 99% z nich se potkanů nebojí a to zbylé jedno procento se časem ještě zmenší, až téměř vymizí.

Pokud chci se svým potkanem zkusit rattusterapii, co musím umět?

Podmínky se liší dle sdružení, pod kterým člověk chce rattusterapii vykonávat. Obecně jsou vítáni lidé, kteří mají sociální cítění, jsou ochotni trávit hodinu týdně či jednou za 14 dní prací s handicapovanými lidmi někde v blízkosti svého bydliště, a to ideálně po co nejdelší dobu. Není většího neštěstí než když si klienti na nové „přátele“ zvyknou a oni tam přestanou chodit, protože je to již omrzelo. Proto doporučuji vždy si řádně rozmyslet, jestli na tuto „práci“ mám dostatek času, ochoty a vytrvalosti, zajít s některým ze zkušených týmů na náhledovou zooterapii, „přičichnout“ ke klientům a teprve pak se aktivně ucházet o vlastní klienty. Zooterapie, byť je (u společnosti Pes A Člověk) prací dobrovolnickou, je přeci jen prací se vším, co to obnáší. S nutností vzdělávat se, pracovat na sobě, komunikovat s ostatními, spolupracovat, ale i s jistým závazkem, že nenechám své klienty ve štychu a nevykašlu se na ně, když se mi zrovna dneska nechce nikam jít. To ostatní, čímž myslím techniku, styl práce, dovednosti atd. je již snadné se naučit.

Co musí umět potkan?

Potkan musí mít zejména radost z kontaktu s cizími lidmi. Je jedno, odkud pochází, je-li mladý či starý. Radost z lidí je ale nezbytným předpokladem k tomu, aby zvířátko bylo schopno pracovat dobře, ochotně a dlouhodobě.

Je třeba se na terapie nějak zvlášť připravovat?

Ano, je to třeba.

Největším neštěstím jsou lidé, kteří plni nadšení sami vyrazí do terénu bez předchozí přípravy, vědomostí, dovedností či dohledu někoho zkušeného. Většinou tito lidé záhy narazí na odmítnutí ze strany zařízení, kterému se nabízejí, nebo jejich práce skončí vyhořením, protože se objeví problémy, na které je nikdo nepřipravil.

Proto vždy doporučuji kontaktovat někoho spolehlivého a zkušeného. Ideálně sdružení, které se dlouhodobě věnuje právě rattusterapiím. Vhodné je i něco si o daném sdružení načíst, klidně i získat pár referencí o jeho činnosti. Zkontaktovat je a navštívit. Pokud člověk sdružením neholduje, pak doporučuji alespoň zkontaktovat někoho, kdo se již rattusterapii delší čas věnuje a pár chyb už za sebou má. Takový člověk je totiž k nezaplacení.

Co se samotných zooterapií týká, pak i na ně je potřeba se připravit. Z dlouhodobého hlediska je vhodné dodržovat zásady wellfare zvířat, tudíž chov zvířete minimálně v počtu dvou, kvalitní příbytek a vynikající strava včetně doplňků je nezbytná.

Narazila jsem už i na experty, kteří si přečetli něco o terapiích se psy a začali zásady práce s nimi aplikovat i na potkany. Takže je třeba před terapií vrazili do vany, umyli šamponem, stříhali drápky, česali atd. Co se potkana týká, stačí pouze výměna hamaků a udržování čistoty v kleci. Rozhodně vynechte stříhání drápků, koupání či dokonce navonění potkanů. Je to stejné, jako byste toužili vykoupat kočku. Nezvyšujte svému zvířecímu příteli stres, kterého při samotné terapii bude mít i tak dost. Podepíše se to negativně na jeho ochotě k práci a v konečném důsledku to může negativně ovlivnit i jeho zdraví.

Jaké jsou nevýhody?

Vím o dvou. První je jakýsi skeptický pohled canisterapeutů, kteří si o sobě často myslí, že jen oni jsou schopni díky svým psům pořádné práce. Nemějme jim to za zlé, oni ti pejskaři jsou trošku jinačí sorta lidí a stejně, jako potkanáři milují svého potkana a považují jej za dokonalé zvířátko, tak i pejskaři si myslí, že jejich hafan je dokonalý. J Věřte své terapeutické práci, dělejte ji co nejlépe a mějte co nejlepší vztah se svým potkanem. To samo bude bohatě stačit k tomu, aby všichni nevěřící Tomášové uvěřili, že jste důležití.

Druhou je to, co každého potkanáře trápí asi nejvíc – nízký věk, kterého se potkánci dožívají. Proto je dobré, pokud máte zvíře, o kterém jste přesvědčeni, že na tuto práci má, na nic nečekat a pustit se do toho. A samozřejmě, včas pořídit juniora, kterého ten starší, už šikovný a zkušený potkaní terapeut, řádně zaučí. :-)

Autor textu : Zdenka Prošková