(archiv potkan.jinak.cz)

Podomácku vyrobená klasická klec, nosná konstrukce, výsuvné dno, 70x45x60 cm

převzato z Rattus Webus

Klec, ve které bydlí moji potkani, je komplet vyrobená doma. Každý nemá po ruce vybavenou dílnu a šikovného kutila, takže popsaný postup pro vás možná nebude to pravé ořechové – ale třeba vás zaujmou některé detaily. Při stavbě lze použít např. menší klece, zakoupené v bazaru, ze kterých sestavíte větší ubytování nebo je doplníte o doma vyrobenou nástavbu.

klec3

Klec má vysunovací dno, jehož základem je plastová lodna. V lodnách se vozí např. maso do řeznictví. Tu moji odněkud kdysi přinesl táta (rozvážel zboží) a teï se hodila. Je zabudovaná do dřevěného rámu; plast i dřevo jsou snadno rozhlodatelné materiály a z toho jsem měla trochu obavy, ale ukázalo, že celkem zbytečné. Pominu-li Naomi, která měla ze začátku tendence pořád utíkat a zničila kus lodny (a ještě přepravku, potvora jedna), nikdo choulostivé části klece nijak systematicky neničil. Vyhlodané díry jsme zalepili kousky bakelitu a lepicí pistolí.Vpředu jsou na šufleti kvůli lepší manipulaci dvě úchytky.

klec1x

Kostra klece je vyrobená z centimetrových ocelových jaeklů. To jsou takové hranaté trubky (a nepochybuju o tom, že by se daly použít i klasické kulaté trubky, z hranatých se to však přece jen sestavuje o něco líp), které se dají koupit v hutnických materiálech (velké prodejny, vyskytující se převážně za městem, můžete tam koupit plechy, dráty, trubky a podobné věci). Celkem jsem kupovala tuším deset metrů a stálo mě to kolem čtyř stovek – nejdražší položka na celé kleci. Ovšem stačí si představit, jak velkou klec bych za to asi tak koupila ve zverimexu (odhaduju 20x20x20 cm :) )… Konstrukci jsme svařili, jelikož jsme měli k dispozici svářečku; pokud se vám nějaká taky neválí někde v koutě, jsou dvě možnosti. Najít někoho, kdo ji má (poptejte se třeba v autodílnách a podobných podnicích, u soukromníků nebývá problém se na podobné zákazičce dohodnout), nebo se uchýlit k o něco pracnějšímu šroubování (k tomu potřebujete jen vrtačku, šroubovák, klíč a pár šroubů).
Po sestavení konstrukci natřete nějakou ochrannou barvou (pokud možno netoxickou – např. barvou, která se smí používat na plechové hračky), já jsem se na to vykašlala a už za pár týdnů jsem se divila, že některé části klece, lidově řečeno,chytají lišku . Dá se to sice zachránit později, ale není to nic, do čeho by se člověku chtělo – musí se sundat pletivo, konstrukci obrousit ocelovým kartáčem a natřít.
Konstrukce má rozměry cca 70x45x60 cm (poslední je výška), což jsou rozměry vhodné – podle mých zkušeností – pro jednoho až tři potkany. Jednou jsem tam krátkou dobu měla čtyři (no, spíš tři a půl :) ) a už mi to moc nesedělo.
Na konstrukci je natažené klasické pletivo, jaké se používá na králíkárny – takové to zeleně natřené (nebarvené bych si netroufla, brzo by zrezlo a rozpadlo se), z tenkých drátků. Existuje ještě jedno silnější (takové to pérovací), ale to je zbytečné – nevypadá to hezky, špatně se s tím manipuluje a taky bych se bála, že to potkanovi při šplhání skřípne packu. I toto na pohled slabé pletivo je odolné proti rozhlodání (taky ze mě mluví zkušenost – a věřte, že na potahu klece je několik opravdu těžce zkoušených míst :) )

klec2
(Teď mě konečně napadlo zapnout blesk, tak už to bude dobrý :) )
Celkový pohled na klec se zasunutým dnem a vybavením. O vertikální členění se stará polička (prkýnko, položené na vhodně umístěných jaeklech – musela jsem na to pochopitelně myslet už při navrhování konstrukce) a tlustá větev na šplhání (potkani na ní běžně spí, čistí se, dokonce se párkrát pokusili i o rvačku, ale to je rychle přešlo :) ). Větev je z topolu, kůru jsem odstranila, dřevo ještě očistila rašplí a vydrhla rejžákem v teplé vodě. V kleci je uchycená hřebíčky – do všech třech konců jsem zatloukla hřebíčky a po umístění do klece jsem je zahnula za dráty pletiva. Spodní část (tj. na obrázku ta vlevo) se ještě opírá o konstrukci a protože je délka co nejpřesnější, je větev v kleci pevně napasovaná a nemá tendence nikam cestovat.

Klec má dvířka – jsou vidět v levé části, zabírají zhruba 2/3 užší stěny. Dá se tudy dovnitř relativně pohodlně dostat i větev nebo běhací kolo.

Detail dvířek – zavírají se na klasickou západku. Zatím žádný potkan se ji ještě nenaučil otevírat – je poměrně vysoko (na průměrného potkana) a taky jde ztuha. Pro člověka akorát, síla potkaních ručiček by na ni asi nestačila.
Pletivo je ke konstrukci připevněné měděným drátkem (odmotala jsem ho z nějakého starého transformátorku nebo vychylovací cívky nebo co to bylo) – za necelé tři roky existence klece se ho potkanům podařilo na třech místech překousnout, jinak je OK.

klec4

Jiný detail dvířek. Drží na dvou malých pantech, přišroubovaných na jaekly.

klec5
Běhací kolo je pověšené za pletivo v zadním rohu klece. Je mnohem lepší ho zavěsit (jde to i na strop) než postavit na zem – ostatně, konstrukce podstavce je dělaná právě na to, ne na stání na zemi!

klec7

Pohled otevřenými dvířky do klece. Vzadu je dobře vidět vyspravená lodna. Žebříček potkani skoro nepoužívají, většinou šplhají po pletivu nebo na patro rovnou vyskočí.
Domeček se trochu kácí ke straně, což je způsobeno tím, že nemá dno a kus jedné stěny – není zrovna nejnovější (nesehnala jsem vhodnou krabici).

klec6

Klid a mír v právě uklizené kleci. Naomi se napájí a dává mi najevo, že misku s žrádlem jsem umístila sice fotogenicky, ale naprosto neprakticky. Za ní z modré plastové roury (na předchozích obrázcích nebyla) vykukuje Luna – roura je její oblíbená skrýš.

klec8

Pro srovnání – dvanáct hodin předtím. Líbezný svinčík potkani nadělají do 24 hodin po úklidu a nemá cenu proti němu moc bojovat; nezáleží na tom, jak to vypadá, ale jak je to cítit. Když to začíná překračovat rozumnou mez, je čas na úklid.
Mám hrozně ráda obrázky vzorných klecí s naaranžovanými roztomilými křečky, myšičkami a potkánky v chovatelské literatuře. Jejich sterilní úhlednost nikdy nedokáže o bohémském potkaním životním stylu tolik, co jeden snímek předúklidové apokalypsy :)

klec9